Já a ticho...

December 2011

From En to God...

18. december 2011 at 18:33 | Jedno malé, ubrečené Božstvo... |  Samomluva...
Když je vám do breku, protože nebudete schopní dát svému nejdražšímu ani jeden malý pitomý dárek... Když víte že to nestihnete, že musíte udělat spoustu věcí pro jiné, méně důležité, ale přesto...
Protože by to nikdo nepochopul. Proč by měl být nějaký chlap z druhého konce světa důležitější, než holka co s váma chodí do třídy a dává vám opsat úkoly? Vždyť on by výsledek vaší práce ani nemusel vidět! Dostane přece spoustu dárků - hezčích, větších, od lidí které zná...
Jenomže by mohl. Mohl by alespoň jednou vidět něco, co jsem pro něj vytvořila. Nemusel by znát mé jméno, nemusel by vědět jak vypadám. Stačilo by abych já věděla že ví, že někdo jako jsem já existuje. Že to co se skrývá v jedničkách a nulách je od někoho, kdo na něj myslí.
Dnem i nocí...

"Co asi teď dělá?"
"Škytá, protože na něj myslíš..."

Kdyby se do toho nesraly Vánoce, vše by bylo mnohem jednodušší...
A já bych mu stihla poslat dárek k jeho narozeninám...
A byla by tu alespoň ta blbá šance, že by ho i dostal...

Protože Bůh se narodil dvacátého šestého prosince...
A o šest dní později se narodilo Božstvo.

Ach ta náhoda...