Já a ticho...

June 2011

Jen chtít...

26. june 2011 at 2:29 | Naivní... |  Samomluva...
Protože se mi prostě chtělo... jen tak... z ničeho nic...
Protože se těším, až se mi budou zdát sny... protože se neodvažuji ulehnout do peřin, protože je tohle poslední noc, kdy mohu být dlouho vzhůru... protože nechápu, proč to řeším, když za týden začínají prázdniny...
Protože tam chci znovu...
Ale o Šnečkovi někdy jindy, snad...
Hůůů...
Přála bych vám být v jednu hodinu v noci v Říme vedle sanitky, kde se dusí Jared Leto...
Proč mi ta věta příjde tak... fascinující...? Je to snad proto, že i přes ten fakt byl schopný o pět dní později v Praze vystupovat, házet xichty, zpívat a bavit nás? Byl schopný jednu duši dohnat k šílenství, když si druhý den ráno uvědomila, že to nebyl sen, a že asi jako fakt ten koncert byl, a ona křičela v davu, sama, bez rodiny, bez A., beznadějná a osamocená?
Jo, ještě kdybych nekecala...
Nebyla jsem sama... byla jsem namačkaná jako sardinka, zpívala jsem spolu s ostatími v hlasitém chorálu který se podle všeho nesl hodně daleko, a ze všech jsem si tam připadala ze všech nejopilejší, a nejvíc rozumná...
A už zase mluvím o něčem, o čem jsem nechtěla...
Protože já nechci mluvit o čtvrtku, nechci mluvit o tom, jaké to tam bylo, jak se po tom všem cítím...
Protože já to tak nějak nevím...
Nechci mluvit ani o dnešku... o tom, že jsem doma prakticky sama, a že zbytek domu se někde ztřískává do němoty...
Nechci mluvit ani o Váhání, které jsem si konečně koupila...
Ani o letišti, hlavním nádraží v Praze a o drahých jízděnkách (protože ony JSOU drahé... i když se tak zpočátku netváří)
Nechci myslet na 4 Fools, na Krtečka, Šnečka, červené vlasy a svítící náramky...
Nechci...
A přesto to dělám...
>.<
Chtěla jsem...
Jen...
Fotky...
Ne! Nehci na to myslet!
Free Sketche! Ano! To je bezpečná zóna!
Nebo možná ne, protože D. se rovná A. a ta zas nepříjemně připomíná čtvrtek...
Nefotogenické berušky taky ne, ty zase připomínají foťák, a ten čtvrtek...
Krásy Prahy taky ne, protože to se mi hned vybaví Béčko, a s tím Supporti a čtvrtek...
Proč se tolik bráním čtvrtku...?!
Snad proto, že si přeju, aby to bylo teprve přede mnou? Abych sehnala klíček, nezlámala svítící tyčinky, z kola sundala svítilnu a nechala kabát a mikinu doma...? Abych si tam vzala nůž a ochranej sprej? Abych si místo zabrala dřív, než u The Hives?
Free sketche...
Kurva...
A to jsem chtěla napsat nějaký krásný, krátký veselý článek...
Huh, tak zas nic...
Upřímně doufám, že sem někdy v nejbližší době napíšu něco o čtvrtku... ale tak, jak doopravdy byl, ne jen o tom, co ve mně zanechal... protože to bych zase brečela, a to už mi začíná lízt na nervy...

Huh...

Nešťastná, nešťastná Nenci.

Pruh za pruhem...

12. june 2011 at 16:00 | Dívka bez inspirace... |  Samomluva...
"Nic není dokonale kulaté!",
vybaví se mi věta spolužáka, když načrtávám další kruh...
"Já také nekreslím dokonalá kolečka..." zamumlám tiše, a přidám pár pomocných linek.
"Moc malé, moc malé..." mumlám, a sahám po gumě.
"Sakra, flek!" vyhrknu, když po papíře přejedu špatnou stranou kreslící pomůcky.
Hlasitě vydechnu, a poté znovu sahám po tužce.
Zvětšit, zmenšit, ohnout, srovnat, překreslit a vygumovat...
"Je to mnohem užší, než to mělo být!" osopím se na neexistujícího společníka.
Grau!
"A navíc mi to lítá... potěš koště, až to bude tohle dělat na tom plátně..." brblám rozladěně, a papír odkládám na křivou hromádku po mé pravici.
Znovu střelím okem na obrazovku počítače, kde se vedle sebe zobrazují fotky obrazů...
A nemám já to udělat víc... Abstraktní? Moderní? Barevné? Duhové...? ptám se sama sebe.
A když se mi povede vybarvit to jako tenhle, tak bych jí to i mohla dát... uvažuji, a pak kleji nad nedostatkem času.
Blbý kruhy, blbý pruhy, blbý barvy a blbý oslavy narozenin!

Tak :)


Hledám inspiraci...

10. june 2011 at 23:44 | Slečna Ztracená |  Samomluva...
Pan Tablet byl upgraedován, a přítlaky pera už konečně fungují... ou jé!
Můj Pan Múzák odletěl, a nevrátil se... lákala jsem, volala jsem, brečela jsem... nic nepomohlo... asi náš vztah nefungoval tak, jak si přál...
Slečna Múza si notuje s Panem T., ale ani trochu se Slečnou Anatomií...
Slečna M. se rozhodla, že už jí nestačí jen papíry, čtvrtky, speciální čtvrtky a plátna... že prý chce látku... že prý chce šaty... jednou o hodině vzala tužku, gumu a diář, a to vše mi nacpala do rukou, že prý se do toho mám pustit... a já se pustila... a už je souhlas, už je látka, už jsou barvy, už bude stuha, už bude měření, už bude stříhání, už bude šití, už budou šaty...
Áááách!
Holky dostaly jeden DA bod, a nemohou se dohodnout, která z nich to vlastně byla... přikláním se k Susie...
J. si usmyslela, že jako bude mít narozky... Slečna M. se s tím není schopná smířit...
Nenci je líná cokoli dělat.
Holky a Slečna M. by se měly pustit do dnešní 365...
Holkám nejde qip, a ani trochu je to nesere...
S. je naštvaná, protože se jí smrskává moc věcí do stejných datumů...
17.6. se toho hrozně moc děje...
23.6. Holky nemohou, takže si to kdyžtak poznamenejte do diáře...
S. chce pryč, N. chce šaty, Slečna M. by si chtěla domluvit rande s Panem T. ale S. by chtěla, aby se zkamarádila s tužkou a plátnem...
Holkám vadí, že N. nedokáže přinutit Slečnu M., aby donutila S. kreslit...
S. ví, že píše nesmysly, ale je to omluvitelné, vzhledem k absenci Pana M.


S. je unavená, N. chce mít vše z krku, Slečna M. si šla provětrat hlavu, Pan T. se celý den válí, Pan M. už chybí příliš dlouho, což přivádí Holky k zoufalství, a Sif je už taky pěkně dlouho v trapu...

Enter...

Just one smile

4. june 2011 at 23:49 | Killer... |  Samomluva...
Devatená-... osmnáct dní... na sehnání oblečení, vymyšlení účesu a líčení, na psychycké připravení, hromadné dohadování se všema a se vším, na běhání po Praze, na hysterické záchvaty a deprese.
Třiná-... dvanáct dní... na sehnání semínek, na nalepení kytek, na hledání, na popsání, na záchvaty a psychická hroucení...
Čtyři hodiny... čtyři hodiny na rozhodnutí se, na sehnání přesných časů, na zajištění budíků, na jídlo, pití a sprchu...
Pár vteřin... pár vteřin na oddechnutí si, na několik hlubokých nádechů a pár krásných myšlenek...
Nepřijde vám to nespravedlivé?
Lidé umírají, nemoci se šíří, zvířata trpí... a já se přesto nejvíce stresuju z těch malicherností (malicherností? Kde třeba seženu ty šaty? Ha?), které se mi proplétají životem...
Totálně jsem si posrala vysvědčení... už jsem jak ti kluci z ledu... kurva!
Jsem ovládaná hormonama, a drak ví čím vším i v období, kdy bych tím vším vůbec ovládaná bejt neměla! Kurva!
Ok, možná jsem paranoidní, ale za tím stojanem právě něco fakt prošlo!
Kurva!
Nemám nic... nestíhám, nestačím, nemám, nechci, nemůžu!
Zastavte život, chci vystoupit...
Kurva!
A přijde mi, že se to tu plní jen samejma pesimistickejma kecama...
A já jsem přitom jen pouhý realista!
A svět je krásnej! Všude je plno barev, sluníčko svítí a za domem se prohání jednorožci!
Kurva!

Áááááááááááááááááááááááááááááá!!!!

Absolutisimo nestíhámo!
A přitom si celej den válím šunky...
Jo, kdyby nebyl někdo na vodě, to by se hned chodilo po městě, a shánělo vše potřebné, že...
Kurva!