Já a ticho...

Svítání

29. may 2011 at 17:29 | Slečna překvapená |  Samomluva...
Otočila na další stránku, a zastrčila si pomalu schnoucí vlasy za ucho, převalila se na druhý bok, upravila knížku a začetla se do dalšího dění.
Její poklidné lenošení u knížky však začaly narušovat zvuky. V pokoji jako takovém bylo ticho, ale zvenku se začal ozývat zpěv ptáků. Okamžitě si vybavila pár veršů z Rome a Julie, pojednávajícím o dvou druzích zpěvavých, jenž každý byl aktivní v jinou část čtyřiadvaceti hodinového kolotoče.
Zatřásla hlavou, a ponořila se zpět do příběhu, který už si několikrát přečetla.
Byla už o několik stránek dál, když zaslechla v přízemí kroky.
Co je? Nemaj náhodou spát? Pomyslela si mrzutě, a na náladě jí nepřidávali ani další hlasy drobného ptactva, které se probudily k životu.
Vždyť je noc, tohle všechno má spát! Proč teda tak řvou? Já si chci číst! A mám hlad... pokračovala v nabručených myšlenkových pochodech.
Unaveně si vzdychla, a pokusila se soustředit na knihu v jejích rukou.
Světlo, je tu moc světla! napadlo ji náhle. Jak to, že je tu světlo? Není možný, aby tu bylo světlo, když jsem si šla lehnout, byla tma! Zamračila se, a vylezla z postele.
Ze stolu popadla mobil, a stiskla tlačítko pro odemknutí. Překvapeně vykulila oči, když na ni zablikal časový údaj.
"Čtvrt na pět? No to potěš..." Vzdychla, poté se vydala zšeřelým pokojem k balkónovým dveřím. Obloha se od východu začala zesvětlovat, a temně modrou nahradila vybledlá šedá.
Když mně se nechce spát... nakrčila čelo a našpulila rty. Mohla bych tu počkat alespoň na svítání... běželo jí hlavou, když se zachumlávala zpět do deky. Nebo se na spánek rovnou vysrat... ne, to zas ne... zítra potřebuju bejt čilá... v rámci možností... uvažovala, a u toho nadávala na nepohodlné ležení.
Chci vidět svítání... v kolik svítá? Nechci tu bejt do sedmi... asi se na to vyseru... mám se na to kouknout na netu? Nechci zapínat počítač... zjistím si to ráno... další víkend... jo další víkend si na svítání s radostí počkám, teď jdu spát... Chci vidět svítání! Ne... dnes ne... sakra! Už jí z toho přemýšlení začínalo být zle, naštvaně zhasla lampičku, a pohodlně si urovnala polštáře pod hlavou.
Sví... spát jdu! Jdu spát! Nadávala sama sobě, a za zpěvu venkovního ptactva, a probouzejícího se rána konečně zavřela oči.

To je tak, když vás Minnie chytí, a nepustí...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 nobodywantsmyhead nobodywantsmyhead | 30. may 2011 at 22:13 | React

Krásný... jiného komentáře se bohůžel nedočkáš, protže momentálně nemám slov...

2 En ... En ... | 30. may 2011 at 22:18 | React

[1]: Zas nepřeháněj :D jen jsem vedle ksichtknihy, muziky a surfování po netu ještě splácávala tohle... Eh... ve skutečnosti to bylo víc... spontální, děsivý a překvapivý... jedne si čte, a ono je pak půl pátý!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement